Proč by v EU neměly být spotřební daně na e-cigarety bez nikotinu

Tento krok by však mohl mít nechtěné důsledky. Na rozdíl od produktů obsahujících nikotin, které mohou mít zdravotní rizika a vyšší závislostní potenciál, jsou e-cigarety bez nikotinu méně rizikové a představují spíše nástroj pro přechod od tradičního kouření. Zavedení jednotné daně by mohlo uživatele odradit od volby méně škodlivých variant, což by bylo kontraproduktivní jak pro veřejné zdraví, tak pro cíle snižování škod způsobených kouřením.

Od roku 2016 pracuje Evropská komise na revizi směrnice o spotřební dani z tabákových výrobků, tzv. „TED“, což je právní rámec, který zajišťuje jednotné uplatňování spotřebních daní na stejné produkty v rámci jednotného trhu, píše Donato Raponi, čestný profesor evropského daňového práva, bývalý vedoucí oddělení spotřebních daní a poradce v oblasti daňového práva.

Členské státy prostřednictvím Rady EU nedávno požádaly o zahrnutí celé řady nových produktů do TED, včetně e-cigaret, které neobsahují tabák, ale obsahují nikotin. Existují však také e-cigarety bez nikotinu a jejich budoucnost zůstává nejasná.

Proč by však směrnice, která se dosud týkala výhradně tabáku, měla být rozšířena na produkty, které neobsahují ani tabák, ani nikotin? Není to už příliš?

Ústava EU, zakotvená ve Smlouvách o Evropské unii, jasně stanoví, že před předložením jakékoli legislativní iniciativy je třeba zodpovědět několik klíčových otázek. Pravidla EU jasně stanovují, že produkty by měly být zahrnuty do TED pouze za účelem zajištění řádného fungování vnitřního trhu a zabránění narušování hospodářské soutěže. Není však zcela zřejmé, že harmonizované spotřební daně na produkty bez nikotinu, jako jsou e-liquidy bez nikotinu, by v Evropě přispěly ke zmírnění takových narušení.

Existují pouze omezené důkazy o tom, nakolik spotřebitelé považují e-liquidy bez nikotinu za plnohodnotnou náhradu e-liquidů s nikotinem. Nedávno zveřejněná studie Eurobarometr, zkoumající postoje Evropanů k tabáku a elektronickým cigaretám, se této otázce nevěnuje, a dostupné odborné průzkumy trhu přinášejí v tomto směru jen velmi omezené informace.

Je tedy prakticky nemožné zjistit, kolik spotřebitelů – pokud vůbec nějací – by přešlo na e-liquidy bez nikotinu, pokud by pouze e-liquidy s nikotinem podléhaly spotřební dani na úrovni EU.

Co však víme, je, že téměř nikdo, kdo užívá tabákové produkty již zahrnuté v TED, nepovažuje e-cigarety bez nikotinu za reálnou náhradu. Právě proto většina kuřáků cigaret, kteří přecházejí na alternativní produkty, hledá jiné produkty obsahující nikotin. Podobnou situaci můžeme pozorovat u zdanění nealkoholického piva, které není zahrnuto ve směrnici EU o alkoholu. Přestože je navrženo jako alternativní produkt, většina konzumentů alkoholického piva jej nevnímá jako plnohodnotnou náhradu. Členské státy neaplikovaly harmonizovanou daň na nealkoholické pivo, a dosud tím nebylo ovlivněno účinné fungování jednotného trhu.

I kdyby absence harmonizované daně na e-cigarety bez nikotinu narušovala hospodářskou soutěž, muselo by toto narušení být natolik závažné, aby ospravedlnilo zásah na úrovni EU. Judikatura Soudního dvora EU potvrzuje, že narušení hospodářské soutěže musí být „významné“, aby bylo možné odůvodnit změny v legislativě EU. Jednoduše řečeno, pokud je dopad omezený, neexistuje odůvodnění pro zásah EU.

Trh s e-cigaretami bez nikotinu je v současnosti velmi malý. Podle dat společnosti Euromonitor tvořily e-liquidy bez nikotinu pro otevřené systémy v roce 2019 pouze 0,15 % celkových prodejů tabákových a nikotinových produktů v EU. Eurobarometr ukazuje, že zatímco téměř polovina evropských uživatelů e-cigaret používá denně e-cigarety s nikotinem, pouze 10 % z nich používá e-cigarety bez nikotinu na denní bázi.

Při absenci jasných důkazů o výrazné konkurenci mezi e-cigaretami bez nikotinu a produkty již zahrnutými v TED, spolu s nízkým objemem prodeje produktů bez nikotinu, se zdá, že požadavek na „významné“ narušení hospodářské soutěže není – alespoň prozatím – naplněn.

I když pro e-cigarety bez nikotinu neexistuje případ pro nové legislativní opatření na úrovni EU, jednotlivé členské státy to neomezuje v možnosti zavést národní spotřební daň na tyto produkty. Toto již v praxi funguje v různých členských státech. Německo například nepotřebuje směrnici EU, aby mohlo uvalit domácí daň na kávu, zatímco Francie, Maďarsko, Irsko a Portugalsko vybírají daň z nápojů s obsahem cukru bez toho, aby existovala směrnice EU o spotřební dani z nealkoholických nápojů. U e-liquidů bez nikotinu tomu není jinak.

Nic nebrání členskému státu, aby si zdanil e-liquidy bez nikotinu vlastním tempem bez nutného zásahu EU.