Ideologie v mlze: COP11 ukázal, že globální kontrola tabáku stojí na rozcestí

Jedenáctá konference COP k Rámcové úmluvě o kontrole tabáku (FCTC) byla plánována jako další krok k upevnění přísnějších restrikcí na globální úrovni. WHO očekávala hladký průběh: rozšíření stávajících zákazů, další omezení nové generace nikotinových produktů a pokračování v kursu, který organizace tvrdě prosazuje už celé roky.

Místo toho COP11 odkryla hlubší problém, který v kontrolní struktuře doutná už dlouho: narůstající propast mezi ideologií a vědou, mezi deklarovanými cíli a skutečnými výsledky. A vůbec poprvé se ukázalo, že řada zemí už není ochotná slepě následovat prohibiční model, který nefunguje.

CO JE COP A PROČ JE TAK VLIVNÁ?

COP (Conference of the Parties) je nejvyšším rozhodovacím orgánem FCTC — první celosvětové zdravotnické úmluvy schválené pod patronací WHO. Úmluva vstoupila v platnost v roce 2005 a jejím signatářem je téměř každý stát světa. Na COP se jednou za dva roky scházejí delegáti vlád a zdravotnických institucí, aby přijímali doporučení a interpretace, které pak formují národní legislativu.

Konkrétně COP11 probíhala od 17. do 22. listopadu 2025 v Ženevě, a její závěry mají dopad na:

• zákony o vapingu, tabáku a nikotinu,

• politiku EU (například při přípravě revize TPD a TPDX),

• národní strategie veřejného zdraví,

• trh a dostupnost méně rizikových alternativ.

Přestože jsou rozhodnutí COP formálně „doporučení“, jejich váha je obrovská — většina zemí je implementuje de facto automaticky.

Napětí před konferencí: varování odborníků a rostoucí ideologizace

Už několik týdnů před konferencí upozorňovali odborníci, že se globální kontrola tabáku ocitla v ideologickém sevření. Clive Bates, bývalý šéf britské ASH, popsal atmosféru jako „kolaps racionální debaty“, kde jsou harm reduction nástroje házeny do jednoho pytle s cigaretami, a kde se stále více mluví o abstinenci, stále méně o škodách a vědeckých důkazech.

Ve stejném duchu vystoupil ekonom Ian Irvine, který upozornil, že WHO navrhuje dramatické navýšení rozpočtu na tabákovou kontrolu — z jedné miliardy dolarů na devět — zatímco systematicky ignoruje rozsáhlé důkazy z Cochrane, Royal College of Physicians nebo Health Canada o výrazně nižších rizicích vapingu či nikotinových sáčků ve srovnání s kouřením.

Rétorika WHO je tak podle něj stále méně o vědě a stále více o udržování narrativní kontroly nad tím, co je a není „správný“ postup v boji proti kouření.

Belgický přístup: když přísné zásahy selžou, odpovědí je ještě více zásahů

Na COP11 výrazně rezonoval postoj Belgie a jejího vicepremiéra Francka Vandenbrouckeho, který během konference pořádal seminář zaměřený na démonizaci vapingu. Jeho argumentace je dlouhodobě konzistentní: alternativy jsou údajně hrozbou, nikoliv příležitostí.

Jenže realita v Belgii vypráví odlišný příběh. I přes léta restrikcí — od jednotných balení až po zákaz jednorázových e-cigaret a zákaz nikotinových sáčků — přibližně 20 % populace dále kouří, přičemž cíle snížení prevalence se vzdalují, nikoliv přibližují.
Navíc je zde jasný nárůst nelegálního trhu: podle odhadů 40 % maloobchodu prodává jednorázovky i přes zákaz, a sáčky jsou dostupné skrze neformální distribuční sítě.

Tento model — nejprve zákaz, poté nárůst černého trhu a stagnace v míře kouření — se opakuje v několika zemích, které nejvíce prosazují tvrdou linii WHO.

Švédsko: úspěch, který WHO nedokáže integrovat

Zcela opačnou trajektorii vidíme ve Švédsku, kde je harm reduction přirozenou součástí politiky už desítky let. Díky snusu a dalším bezdýmným produktům má země nejnižší míru kouření v Evropě a dramaticky nižší úmrtnost na onemocnění způsobená kouřem.

A přesto se zde objevují obavy, že evropské a mezinárodní regulace mohou úspěšný švédský model ohrozit. Švédští poslanci na COP11 znovu otevřeli téma suverenity a upozornili, že rozhodnutí přijímaná za zavřenými dveřmi mohou zásadně ovlivnit národní politiku, aniž by reflektovala místní výsledky.

Za zavřenými dveřmi: minimální transparentnost a jednostranná účast

Proces COP byl letos kritizován snad nejostřeji v historii. Nezávislí vědci se do jednání nedostali, spotřebitelé — tedy bývalí kuřáci, kteří díky alternativám přestali — byli opět vyloučeni a média měla jen minimální přístup.

Naproti tomu téměř polovina přítomných nevládních organizací byla financována sítí Michaela Bloomberga, která dlouhodobě propaguje úplnou abstinenci a zákaz všeho, co není cigareta. Bloomergova filantropická síť již investovala více než 1,6 miliardy dolarů do globální podpory tvrdých restrikcí.

Kritici upozorňují, že tato struktura vytváří ekosystém jednostranného názoru, kde jsou vědecké nebo praktické protiargumenty efektivně vytlačeny ze scény.

COP11: Měl to být hladký průjezd. Nestal se.

Hned první den bylo jasné, že letošní COP nebude podle scénáře WHO. Zatímco sekretariát tlačil na celosvětové zpřísnění regulací alternativních produktů — od vapingu po sáčky a heated tobacco — několik zemí se zásadně postavilo proti.

Nešlo jen o tradiční obhájce harm reduction, jako je Nový Zéland, ale i o státy, které by málokdo čekal v první linii: Albánii, Severní Makedonii, Mozambik, Gambii nebo St. Kitts a Nevis.

Tyto delegace odmítly přístup „jedna velikost pro všechny“ a požadovaly flexibilitu a respekt k národním datům.

Následky byly okamžité:
tvrdé návrhy byly oslabeny, některé přepracovány, jiné odloženy až na COP12 v roce 2027. Nečekaná byla i roztržka uvnitř Evropské unie, kde Itálie, Polsko a Řecko zablokovaly snahu Bruselu prosadit zákazy, na nichž se EU původně interně neshodla.

Příběh dvou zemí: Jak lze trestat úspěch a odměňovat neúspěch

Jedním z nejkontroverznějších momentů bylo předání tradičních anticen a ocenění, která sdružení spojená s WHO udělují delegacím.

• Nový Zéland, jeden z nejúspěšnějších států v oblasti snižování prevalence kouření (pouhých 6,8 % denních kuřáků), byl potrestán cenou „Dirty Ashtray“ — výsměšným oceněním pro ty, kdo neplní ideologickou linii.

• Naopak Mexiko, které navzdory zákazům stagnuje a má přibližně dvakrát vyšší míru kouření než Nový Zéland, získalo ocenění „Orchid Award“.

Ironie byla tak silná, že sociální sítě a odborníci to označili za ideologickou šikanu, nikoli skutečné hodnocení výsledků.

Útoky na odborníky jako symptom selhávajícího systému

Krátce před COP11 zveřejnila platforma The Examination útok na Dr. Konstantinose Farsalinose, jednoho z nejcitovanějších vědců v oblasti vapingu.
Týden na to následoval útok Stantona Glantze na Clivea Batese, kde bez důkazů obvinil harm-reduction odborníky z „pomoci tabákovému průmyslu“.

Takové útoky nejsou náhodné. V prostředí, kde vědecké argumenty přestávají stačit, se část anti-vapingového hnutí přesouvá k osobní diskreditaci — což nezávislí odborníci jako Michael Siegel označují za „úpadek vědecké integrity“.

Věda nabízí řešení. WHO ho 20 let ignoruje.

Významnou část debaty ovlivnila i nová publikace ve Frontiers, která připomněla, že samotná FCTC obsahuje nástroje k moderní regulaci — zejména články 9 a 10, které umožňují regulovat produkty podle emisních limitů toxických látek.

Tento přístup je standardem u automobilového průmyslu či průmyslových provozů.
Použití emisních limitů na nikotinové produkty by znamenalo:

• posuzovat skutečnou škodlivost jednotlivých produktů,

• podporovat bezpečnější inovace,

• dodat spotřebitelům jasné informace,

• snížit počet kuřáků bez nutnosti zákazů.

Namísto „bojovat proti produktům“ bychom se konečně mohli začít soustředit na toxické látky, které zabíjejí — a na nic jiného.

Otřesený systém: Může COP ještě obnovit svou legitimitu?

COP11 ukázala, že trhliny v systému jsou hlubší, než se zdálo. Země nejsou jednotné. Vědci zůstávají vyloučeni. Spotřebitelské organizace stojí za dveřmi. A WHO stále více tlačí model, který ignoruje přímé důkazy.

A přesto se poprvé delší dobu zdá, že se něco mění.
Nové země se ozývají. Úspěšné modely — od Švédska po Nový Zéland — jsou natolik přesvědčivé, že je nelze zamlčet. A veřejnost, která díky vapingu či sáčkům přestala kouřit, je organizovanější než kdy dříve.

COP12 v roce 2027 tak bude možná nejdůležitější konferencí v historii FCTC.
Bude to moment, kdy svět rozhodne, zda se posune:

• směrem k vědecké regulaci založené na riziku,
  nebo

• zpět do období plošných zákazů, které popírají realitu i výsledky.

Závěrem: pokud cílem je zachránit životy, cesta je jasná

Svět má dnes technologické i vědecké prostředky k tomu, aby dramaticky snížil škody způsobené kouřením. Přesto se debata často stáčí k moralismu a ideologii, namísto k měřitelným výsledkům.

COP11 ukázala, že:

• prohibiční přístup ztrácí dech,

• evidence-based strategie získávají podporu,

• a bez spotřebitelů a vědců u stolu nebude možné dosáhnout skutečného pokroku.

Je čas přestat trestat inovace a začít hodnotit fakta.
A pokud má být cílem skutečně snížení úmrtí způsobených kouřením, pak je harm reduction cestou, která by již dávno měla stát v centru pozornosti — ne na jejím okraji.